Sedm pražských zastavení Egona Erwina Kische

Egon Erwin Kisch byl světoběžník, ale nemalá část jeho díla je spjatá právě s Prahou, kde se 29. dubna 1885 narodil a 31. března 1948 zemřel.

Chcete se projít Prahou po místech živě popsaných v jeho reportážích a knihách? Stačí, když si stáhnete mapu ve formátu jpg a vyrazíte na cestu.

1. Kožná č. p. 1 – rodný dům E. E. Kische

Procházku po pražských stopách německého židovského autora Egona Erwina Kische začínáme jak jinak než v jeho rodném domě. Spisovatel a novinář se narodil v jednom z nejstarších pražských domů U Dvou zlatých medvědů. Prostředí Starého Města jej formovalo i jako novináře, patřil k vnímavým pozorovatelům pražských památek, ale i všech zákoutí, uliček a průchodů, stejně jako dokázal věrně vykreslit místní obyvatele. Ve své tvorbě se věnuje i svému rodnému domu, ve fejetonu Medvědi coby vrátní zachytil historii domu až do 16. století. Dům se však objevuje i v dalších jeho pracích, například v reportáži S. Kisch & bratr, a vždy o něm hovoří s láskou a obdivem.

2. Roh Provaznické a Můstku – tetinka Lotynka

Naše další zastávka se vztahuje ke Kischovým vzpomínkám na dětství. V svém textu Rodinné, příliš rodinné rozplétá Kisch příbuzenské vztahy své rodiny, velký prostor zde náleží sestře jeho babičky, tetince Lotynce, kterou chodil často navštěvovat do jejího bytu v Provaznické ulici na rohu Můstku a ona mu vyprávěla o historii, o císaři Františkovi, ale i o Goethovi, byla totiž pojmenována po jedné z postav Utrpení mladého Werthera. „Zvědavost byla silnější než zatuchlý pach a rozpačitost, když se přišlo k tetince Lotynce. Seděla u okna na pohovce, v čepečku a v biedermeierov­ských šatech a v biedermeierovském pokoji, dolní ret se jí chvěl, ruce se kývaly a bylo jí bůhvíkolik let, snad devadesát, snad sto, nevím. Vždy jsem ji vídal jen v jejím bytě v domě U města Moskvy v Provaznické (roh Můstku) u okna na pohovce.“

3. Ulice Na Příkopě – první prezentace kalhotových sukní

Příkopy a Václavské náměstí, německé a české korzo, byly v Kischových dobách místem důležitých společenských událostí a ty zase zdrojem inspirace pro jeho reportáže. V ulici Na Příkopě si připomeneme alespoň jednu z nich. V jedné ze svých reportáží popsal Kisch první předvádění kalhotových sukní v ulici Na Příkopě takto: „Bylo k šesté hodině navečer, když dole na Václavském náměstí se ozvalo hurónské volání Kalhoty, kalhoty – a v okamžiku celý prostor zahrnul zástup sta lidí. Obě dámy si však nějak nevšímaly pokřiku a ubíraly se dál. Nakonec se však musely dát na útěk. Běžely, seč jim síly stačily, zástupy lidí byly jim však neustále v patách, uličníci je dobíhali a tahali za kalhoty, zástup za pronásledování dam neustále vzrůstal, až musela zasáhnout policie, aby uvolnila aspoň trať tramvaje. Dále byla povolána i jízdní policie, která jen stěží zjednala pořádek. Obě dámy se skryly a vyčkávaly v domě č. 28 na Václavském náměstí. Kde se postavil na jejich ochranu strážník.“

4. Panská č. p. 3 – U piaristů

Kisch nepatřil mezi pilné studenty, s prospěchem míval velké problémy, neměl velký zájem o teoretické znalosti a vysedávání ve škole. Na této zastávce v Panské ulici č. p. 3 si připomeneme jednu z Kischových alma mater. Do školy začal chodit k Florianu Seidlovi do bývalého kláštera sv. Michala v dnešní Melantrichově ulici, později přešel k piaristům v Panské ulici. V Tržišti senzací vzpomíná Kisch na dobu svého dětství a školní docházku: „Když mi bylo devět let, přišel jsem do školy U piaristů. Na tento okamžik svého vstupu na veřejnost nezapomenu do smrti. Poprvé jsem si utržil ostudu, octl jsem se v cizím prostředí padesáti zvědavých pohledů, byl bezmocně vystaven zesměšnění, ze všech stran jsem cítil nepřátelství k vetřelci. Můj životní román začal jako román Charlese Bovaryho. U nás doma předpokládali, že i U piaristů začíná škola v devět hodin ráno jako na Seidlově soukromé škole.“

5) Na Poříčí č. p. 6 – Vražda strýce

Dále se přesuneme do ulice Na Poříčí, zde došlo k tragické události, jež se přímo dotkla Kischovy rodiny a autor ji vylíčil v jedné ze svých reportáží, která vyšla v souboru Pražský pitaval (Prager Pitaval) pod názvem Pokus o vraždu a vražda Eduarda Kische. Autor líčí okolnosti vyšetřování vraždy svého strýce, jenž byl zabit ve své směnárně: „Za několik let po mé instalaci do funkce reportéra, večer 29. září 1910, byl Eduard Kisch ve své směnárně zabit sekerou, a jeho provozovna vyloupena. Neznámí pachatelé uprchli.“

6) Maiselova 18 – Staronová synagoga a hledání Golema

Pokračujeme do židovské čtvrti, a to konkrétně ke Staronové synagoze. Podle názvu jedné ze svých knih dostal Kisch přezdívku Zuřivý reportér (Der rasende Reporter) a v tomto díle se nachází reportáž Po stopách Golema, v níž Kisch popisuje, jak vylezl na půdu Staronové synagogy hnán touhou nalézt bájné dílo rabího Löwa. „Vyjdu do výklenku, dveře za sebou napolo zavřu a vyhoupnu se na železné příčky, pak dveře přirazím, zamknu a slézám dolů. Počet zvědavců se rozmnožil: dva strážníci s námahou udržují frekvenci. Jsou tu také známí a volají na mne: No tak, máte Golema?“

7) Na Kampě č. p. 12 – román Pasák

Naší poslední zastávkou je Kampa, připomene si zde jediný autorův román. Egon Erwin Kisch je znám především jako novinář a reportér, který byl ochoten vydat se do nejroztodivnějších míst, prolézt všechny noční podniky a využít rozličných převleků. Kisch byl však také spisovatel, autor povídek, divadelních her a právě i jednoho románu. K námětu románu Pasák (Der Mädchenhirt) jej ovšem inspirovala skutečná událost, a to výbuch na výletním parníku na Vltavě v roce 1898. Jeden ze zachráněných pasažérů v onen osudný den počne nemanželského syna, jehož další osudy jsou hlavním tématem románu. Děj se odehrává především v domě U Štýgrů na Kampě. Román naturalisticky líčí život pražského podsvětí, a to tak že někteří doboví kritici označili román za pornografii.

Trasa vznikla v rámci projektu PRALIT, který zachraňuje a zpřístupňuje památky pražské židovské literatury. Digitalizovaná díla zpřístupňuje online knihovna Kramerius Městské knihovny v Praze a naleznete je ZDE.