Caya Makhélé

Caya Makhélé (nar. 1952, Pointe-Noire, Congo-Brazzaville), dramatik, nakladatel, prozaik, básník a novinář, vystudoval univerzitu v Paříži a od roku 1983 žije ve Francii. Na rezidenčním pobytu v Praze psal divadelní hru pro studenty Akademického gymnázia.

Jeho dílo bylo přeloženo do angličtiny, češtiny, němčiny a španělštiny.

Založil Théâtre d'Art Africain (1980), časopis Equateur (1986), divadlo Acoria, nakladatelství Acoria (1997). Organizoval festival Rencontre Afrique-Brésil. Pořádá různá turné s inscenacemi pro děti, semináře tvůrčího psaní a dramaturgie ve Francii, Švýcarsku, Belgii, Senegalu, Kongu…

Prahu poprvé navštívil v roce 2003 jako host festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani a od té doby se začal prohlubovat jeho vztah k české kultuře. Do českého divadelního povědomí se zapsal úspěšnou hrou Bajka o lásce, pekle a márnici (La Fable du Cloître des Cimetières), která se dočkala dvou inscenací. Tu první natočila režisérka Lída Engelová pro Český rozhlas a druhou zpracoval režisér a ředitel pražského Divadla Na Prádle Petr Hruška. Caya Makhélé je také autorem tvorby pro děti a své knihy často vozí s sebou do Afriky, právě aby je rozdal místním dětem.

S jeho texty se český divák mohl setkat také ve Francouzském institutu v Praze či na knižním veletrhu Svět knihy. V práci Cayi Makhélého se prolíná poselství čtenářům, aby nezapomínali na dědictví svého národa a na to, jakou cenu má důstojnost a nabytá svoboda.

Svůj zatím poslední román Les Matins de Prague (Pražská jitra) (2018, Acoria, Paris) představil Caya Makhélé minulý rok. Myšlenka tohoto románu se zrodila po návštěvě staré synagogy a Kafkova domu, kdy začal více poznávat dějiny Prahy. Položil si otázku, kolik takových Kafků žilo v Africe a bylo zavražděných diktaturami či během genocidy ve Rwandě. Román se odehrává v Praze, Paříži a Rwandě, zabývá se genocidami dvacátého století z pohledu osobních příběhů a jejich vzájemným prolínáním. Unikání před spravedlností i její hledání, román plný zákrutů i obratů. Velkou část románu napsal Caya Makhélé v Praze a jak dodává, v tomto období jej doprovázely písně zpěvačky Radůzy.

Nedávno také vyšla básnická sbírka v bilingvním francouzsko-českém vydání Murmures d’Afrique/Šepoty Afriky (2018, Acoria, Paris). Překlad básní v této sbírce je výsledkem překladatelského projektu organizátorů festivalu Tvůrčí Afrika se studenty francouzštiny na gymnáziích v Brně, Hradci Králové a v Praze.

K překladům svých básní studenty Caya Makhélé říká: „Mou největší radostí je vidět, jak se mladí lidé chopí básně, která se jim zdála zpočátku obtížná, aniž by znali místa, o kterých píši. Užil jsem si s nimi veselé chvíle. Byli úžasní, četli mi své texty v češtině, i když jsem nic nerozuměl. Poprvé se setkali s Afrikou, a to díky poezii, a zároveň objevili radost z poezie.“

Prvotinou Cayi Makhélého, kterou napsal spolu se svým přítelem a rodákem, Sony Lab'ou Tansi, byla v roce 1988 divadelní hra o tragických událostech na Konžské univerzitě – Le Coup de Vieux.

Z dalších děl Cayi Makhélého jmenujme romány L’Homme au Landau, Le Cercle des Vertiges, Ces jours qui dansent avec la nuit, oceněné povídky Les Travaux d'Ariane et 15 autres nouvelles. Spolu s dalšími autory, jako je Michel Serres, Erik Orsena, William Boyd atd., participoval na knize Nous Tintin.

Divadelní hry zahrnují La Fable du Cloître des Cimetières (Bajka o lásce, pekle a márnici), La Danse aux Amulettes, L'étrangère, Sortilèges (Čarování).

Hrdinou hry Bajka o lásce, pekle a márnici je bývalý lepič známek na ministerstvu zdravotnictví nejmenované země, nyní bezdomovec Makiadi, který už začínal rezignovat na jakýkoli smysl života. Zastihujeme ho ve chvíli, kdy se jeho osud nečekaně mění: dostal dopis od ženy, která, prý z marné lásky k němu, skočila pod vlak. Vyzývá v něm Makiadiho, aby se za ní vydal na cestu do podsvětí. Makiadi pociťuje nečekaně odpovědnost za tuto ženu, kterou ani nezná… Neví však, jak se dostat do podzemí – nejkratší cesta zřejmě povede přes hřbitov a jako vhodný dopravní prostředek se jeví rakev… Vydá se tedy do márnice…

Divadelní hra Sortilèges byla představena také českému publiku pod názvem Čarování.

„Často se nechávám inspirovat dávnými mýty ve snaze porozumět dnešnímu světu. Při svých četných návštěvách České republiky jsem měl možnost poznat postavu Vodníka. Vnímal jsem tuto legendu o Vodníkovi jako interpretaci setkání dvou světů, dvou rozdílných kultur, a jako podobnost s tím, co dneska žijeme my. Pro mě je každé setkání jako kouzlo schopné nás vtáhnout do dramatického příběhu nebo do lásky. Každé setkání v nás vzbuzuje naše vlastní obavy, stejně jako naše naděje. Postava Rusalky je metaforou, která ilustruje schopnost vzít osud do svých rukou navzdory zákazům a nebezpečí z neznáma. Volbu nového světa, o kterém si vždycky myslíme, že je lepší než ten, který opustíme. Je rovněž postavou, která ztělesňuje schopnost vzít na sebe riziko exilu tím, že se odmítne uzavřít. Ve hře Čarování chci ukázat strach z druhých, pramenící z nepochopení a lhostejnosti,“ řekl autor Caya Makhélé o hře Čarování.

Věnuje se také tvorbě pro děti a mládež, zmíníme například Une vie d'éléphant. Bobo, starý slon, vypráví dvěma děvčatům, jak se dostal z Afriky do pařížské zoo (2011, Hachette, Paris).

V roce 2018 u příležitosti vydání svých knih Les Matins de Prague (Pražská jitra) a Murmures d’Afrique/Šepoty Afriky byl Caya Makhélé pozván na pražský festival Svět knihy. Během svého pobytu vedl workshop psaní se studenty Akademického gymnázia, pro které poté v rámci rezidenčního pobytu Praha město literatury napsal divadelní hru.

Téma této nové hry není vůbec lehké, zaměřuje se na rakovinu a eutanázii. V souvislosti s objevením nádoru na mozku v roce 2016, proti kterému stále ještě bojuje, chce Caya Makhélé zkoumat význam existence a hodnoty, které mu dávají sílu odolávat různým situacím, veselým nebo chmurným. Hra s názvem Les 7 métamorphoses de Mytho vypravuje, jak člověk zjistí, že má nádor na mozku, a vyvolává otázku konce života a eutanázie. Navzdory vážnému tématu se celý příběh rozvíjí mezi smíchem a dramatem, jedna situace je absurdnější než druhá. Jak můžeme vědět, kdy se jedná o představivost a kdy o realitu? Spisovatel čerpá inspiraci ze svých osobních zkušeností.

Jako součást pražské rezidence Praha město literatury jste mohli Cayu Makhélého osobně poznat během čtení 17. dubna nebo na dalších akcích v březnu a dubnu 2019.

Premiéra inscenace Sedm Mythových proměn

Divadelní hru Sedm Mythových proměn, v originále Les 7 métamorphoses de Mytho, jsme uvedli 17. dubna 2019 v plně obsazeném A studiu Rubín. Premiéru scénického čtení obohatilo setkání s autorem Cayou Makhélém. Večer doprovodily polyfonní písně Afriky v podání Mbele Mama a autorovy básně v překladu Jiřího Krbce a Víta Korselta.

Ukázka ze scénického čtení

Caya Makhélé tuto hru dokončil během svého rezidenčního pobytu v Praze. Rádi bychom proto poděkovali všem, kteří se na inscenaci podíleli a povedlo se jim v rekordním čase realizovat její uvedení. Zároveň patří velký dík divákům, díky kterým večer proběhl ve skvělé atmosféře.

• Režie: Jakub Šmíd
• Hráli: Milena Šajdková, Matěj Nechvátal, Marie Jansová, Nataša Mikulová, Diana Toniková
• Dramaturgie: Lucie Němečková
• Překlad: Zuzana Šťastná a Eliška Krausová, Ústav translatologie FF UK. Supervize překladu Jovanka Šotolová.

Autorský večer