Danielle Dussault

Quebecká autorka Danielle Dussault píše, maluje, hraje na klavír a zpívá. Pořádá semináře tvůrčího psaní, více než dvacet pět let vyučovala a vydala několik románů, povídek a poetických příběhů. Její práce se točí kolem lidské podstaty a zdůrazňuje křehkost vazeb a jejich složitost. Potvrzuje to i La troisième personne, její nejnovější román, jež vypráví příběh tří žen, které se v jednom okamžiku ocitly na břehu řeky. Pomocí dlouhé niterné procházky zde Danielle Dussault nabízí cokoli kromě konvenčního románu, neseného hlasy tří silných žen, oddělených, ale spojených svou snahou o svobodu. Řeka se k těmto ženám nepopiratelně připojuje.

V roce 2003 získala ocenění Alfred-Desrochers za svůj příběh L'imaginaire de l'eau, který vyšel v L'instant même. Za svůj román Anderson’s Inn získala v roce 2017 cenu města Thetford Mines, kde také žije a účastní se kulturního života. Román pojednává o Williamu Andersonovi, který se po návratu z vietnamské války v roce 1967 vrací na ostrov při pobřeží Nové Anglie.

Danielle Dussault získala také čestné uznání soutěže Robert-Cliche za svůj román Camille ou la fibre de l'amiante vydaný VLB Editor v roce 2000.

Dále se zajímá o výrobu zvukových e-knih, snaží se stavět mosty mezi jazyky a různorodým kulturním zázemím, a v této činnosti chce pokračovat během svého pobytu v Praze. Vedla workshopy psaní pro Multimediální knihovnu Françoise Saganové v Paříži a ve Vermontu. Během literárního večera v červenci 2019 představila v Památníku národního písemnictví výňatky ze své práce. V lednu a únoru 2020 se účastní tvůrčího rezidenčního programu v Praze v rámci projektu Praha UNESCO město literatury.

Úryvek z knihy La troisième personne si můžete ve francouzském originále přečíst zde, případně ukázku z českého překladu přikládáme níže.

Úryvek z knihy La vertu des guerrières, si můžete ve francouzském originále přečíst zde.

V rámci svých příprav na pražskou rezidenci vytvořila Danielle jako pozdrav video ze svých textů a obrazů, které najdete níže. Doprovodila ho svým zpěvem spolu s hudební improvizací svého bratra Rémiho.

V lednu a únoru 2020 jsme připravili v rámci rezidenčních pobytů projektu Praha město literatury řadu setkání s Danielle Dussault – samostatných i společných s další rezidentkou, estonskou spisovatelkou Katrin Pauts.

Poprvé se vám Danielle Dussault představila 30. ledna během Noci myšlenek 2020 pořádané Francouzským institutem v Praze.

Další možnost potkat quebeckou autorku jste měli v pátek 21. února od 15 hodin v rámci literárního ateliéru Dopisy, které bych rád(a) napsal(a).

Společně s Katrin Pauts se představila 26. února během společného autorského večera.

Dílo:

• Le vent du monde – (povídka). Triptyque, 1987.
• L’Alcool froid – (povídky). Vydáno v L’instant même, 1994.
• Les yeux grecs – (povídka). Triptyque, 1995.
• Ça n’a jamais été toi – (povídky). L’instant même, 1995.
• Camille ou la fibre de l’amiante – (román). VLB Éditeur, 2000. Zvláštní uznání poroty soutěže Robert-Cliche.
• L’imaginaire de l’eau – (povídka). L’instant même, 2002. Cena Alfred-Desrochers 2003.
• Salamandres – (román), L’instant même, 2006.
• Fragments de l'instant – (poezie), vydáno v Triptyque, 2011.
• Reedice v digitální podobě Camille ou la fibre de l'amiante, Le Chat Qui Louche, 2012.
• La partition de Suzanne, (román). Gaëtan Lévesque Éditeur, 2012.
• Anderson's Inn, (román). Gaëtan Lévesque Éditeur, 2014. Cena města Thetford Mines 2017.
• Libera me, povídka o dvou hlasech, Michel Brûlé, podzim 2017.
• La vertu des guerrières, Bayard, podzim 2018.
• La troisième personne, Druide, podzim 2018.

Úryvek z románu Třetí osoba

La troisième personne – Danielle Dussault

Překlad Zuzana Šťastná

XUÂN LAN

Čas, jenž nám zbývá, je jako cesta, která se nám postupně odkrývá s každým krokem do neznámých krajin vlastního života. Život postupuje souběžně s námi, společně směřujeme do tajemného světa nacházejícího se za našimi nadějemi a sny. Ginette Picard

Přibližuji se k Rudé řece jako anonymní silueta v přímém kontrastu k hluku města. Po rýžových polích se rozprostírá denní světlo. Už z něj nemám strach. Nechávám ho, aby mě celou prostoupilo.

Občas se mi vybaví nejasná vzpomínka na plátna, jež jsem kdysi malovala. Než se objeví světlo, cosi se v temnotě pohne. Mé obrazy se rodily ze souboje světla a stínu. Malovala jsem je rozmáchlými tahy štětce v ateliéru starého muže. Vystupovaly z nich neznámé tváře a země bez hranic. Má díla se vynořovala z místa, jež jsem neměla ve své moci. Vždy jsem tvořila bez předlohy a přesných linií. Vlastní síla mě děsila. Teď, když jsem přestala malovat, se vydávám na cestu za poznáním jiných žen žijících uvnitř mě samotné. Nit mého života se od nynějška odvíjí během pomalého pochodu, jemuž se celá oddávám.

Předtím, než jsem odešla ze Sapy, se mi zdál sen. Seděla jsem na břehu řeky a pozorovala prchající světlo. Ukrývalo se přede mnou a třpytilo se na velkých kamenech. Ve snu jsem se snažila ty tři kameny, navzájem o sebe opřené, zdvihnout. Marně. Nedovedla jsem říct, který z nich byl nejdůležitější. Láska, peníze, nebo domov? Dech, duše, nebo tělo? Ty tři kameny byly velmi těsně spojené a já se snažila pochopit, jaká záhada je drží při sobě. Vše začala zahalovat mlha. Objevovala se neurčitá krajina. V tu chvíli jsem se probudila, zborcená potem. Skrze okno ke mně pronikaly první sluneční paprsky. Tehdy jsem v levé dlani ucítila tíhu dvou kamenů. Třetí zmizel.

Dodnes nevím, zda to byl sen, kdo ke mně ty kameny uprostřed noci přinesl. Stále netuším, která je ta chybějící část. Její děsivou záhadu začínám pociťovat pouze ve chvílích, kdy jsem na pochodu.

Resident's Mes­sage

V našem novém videu zanechala Danielle Dussault vzkaz budoucím rezidentům projektu a promluvila o svém díle a pobytu v Praze.

S myšlenkami na Prahu

I po odjezdu se myšlenky quebecké spisovatelky Danielle Dussault vrací do Prahy. Sleduje bedlivě situaci v České republice a vzpomíná na svůj dvouměsíční pražský pobyt. Jsme stále v kontaktu, a tak vznikl tento audio projekt na dálku. Danielle pro vás nahrála krátké texty, které odkazují na její čas strávený v Praze i její další tvorbu.

https://soundcloud.com/…s-my-lenkami?…

Díly jsou ve francouzštině, první díl pro vás přeložila Karla Vladíková.

Au large – Ponts

Dnes už víš, že je to pokaždé. Že proběhneš městem jako stín. Jsou už takové dny.

Všemi projdeš, jakoby nechápající, někdy dokonce s velkou náruživostí. Není pro tebe důvod, proč se tomu bránit.

Rád by sis vyprosil ještě jeden den.

Už jsi k němu došel.

A dojdeš k němu znovu. Jeden den navíc, kdy se ti bude chtít jen tak bloumat, udělat krok, pak další. Den, kdy budeš mít chuť prostě opustit byt a vydat se do města bez cíle, směrem do nikam.

Právě proto jsi už odložil všechna svoje setkání. Kvůli poznání právě tohoto. Nekonečného bloudění.

To něco, co tě nutí proniknout do všech jazyků současně, do řečtiny, španělštiny, francouzštiny nebo turečtiny. Jazyky se míchají dohromady, všechny zaznívají současně v jednu chvíli ve čtvrti, kde je orloj.

Vejdeš možná do kostela a přidáš se k ostatním modlícím se. V tichosti, jako stín. Pak z kostela vyjdeš se stejným přáním – znovu blahořečit náhodě a nechat se jí vést.

Pak tě vždycky kousek dál pohltí uzounké uličky. To děláš vždycky nejraději – bloudíš, necháváš se překvapovat, objevuješ další cestičky, zákoutí či mosty.

Autorské čtení

Danielle Dussault četla 26. února 2020 v Městské knihovně v Praze ukázky ukázky ze své nové tvorby. Diskuzi moderoval Tomáš Míka. Ukázky v českém znění četl Kajetán Písařovic. Celé setkání jsme vám přenášeli živě na našem Facebooku.