Aktuality

Praha v množném čísle

Plav, časopis od překladatelů, ale nejen pro překladatele, je ideovým nástupcem žurnálu Světová literatura, který mezi lety 1956 až 1996 seznamoval české čtenáře s tím nejlepším ze současné zahraniční literatury. Když tedy vychází číslo Plavu, věnované literatuře, znamená to, že se dozvíte, jak ji vidí především cizí autoři.

V tomto vydání Plavu vás zveme na průzkum literárních podob Prahy. Pustili jsme se po stopách, které ve světové literatuře dosud zanechala, napříč časem, jazyky a dokonce i světadíly.

Nechtěli jsme ale skládat barvotiskový idylizující obrázek nebo přiživovat klišé, jimiž je Kafkovo město zhusta opředeno. Naopak jsme chtěli Praze přijít na kloub, číst ji proti srsti. A tak se stalo, že jsme spolu s autory procházeli její špinavá zákoutí nebo zakouřené – nejen žižkovské – lokály, pozorovali zdi s oprýskanou omítkou, opuštěné císařské pokoje, věkovité sochy nebo třeba jen „obyčejné“ domovní tabulky. Publikované ukázky jsme seřadili od těch nejstarších, 19. stoletím počínaje, až po texty současné. Snad se tak podařilo podat svědectví o Praze, v níž žijeme, viděné cizíma očima, ale také podat zprávu o městě nenávratně zmizelém. S Františkou Ernsta Weiße můžete projít šedivou dělnickou čtvrtí; spolu s Anthonym Trollopem se vydáte navštívit rodinu zchudlého kupce Balatky, od níž počestné křesťanské příbuzenstvo odvrací oči, nebo oslavíte melancholické Vánoce po česku s dvěma Bangovými muži ve vyhnanství. Námi obcházené město je ale také prostorem libých prožitků, hudebních či gastronomických, místem sounáležitosti a intenzivních citů, v otisku jedné dětské paměti skoro kusem země zaslíbené…

Ve vzpomínkách Jurije Andruchovyče leží Praha „za sedmero řekami“. Překročíte Poltvu, přebrodíte Ltavu (nebo obráceně?) až dojdete k Vltavě, na níž se v roce osmašedesátém rozkládá město plné divů, chrabrých mušketýrů, alchymistů a cvičených lemurů.

Jako cestu do „říše za zrcadlem“ popisuje svou první pražskou návštěvu i Frédéric Mazière. Došlo k ní o něco později, až po pádu železné opony. Přesto však vzpomíná, že ocitnout se tehdy ve střední Evropě bylo jako vracet se do míst, která mu zůstala v paměti z dětství či mládí, a znovu nalézat neporušené krajiny, kde se čas zastavil.

Jak píše ve své povídce Anna-Karin Palmová, v Praze se minulost a přítomnost prolínají, čas se přelévá, plyne a neplyne – až se jeden snadno ztratí. Ještě že slovutný Nepomukův most stále stojí… Přejeme tedy příjemné pražské putování.

Obsah Plavu 10/2013 naleznete zde.

Sledujte Plav na Facebooku.

© Tereza Hřibová