Aktuality

Nobelovu cenu obdržel francouzský spisovatel Patrick Modiano

Devětašedesátiletý autor Nobelovu cenu převezme „za umění paměti, s jejíž pomocí dokáže evokovat nepochopitelné lidské osudy a popsat život v okupaci“, jak řekl Peter Englund, tajemník Švédské akademie.

Patrick Modiano se narodil v Paříži dva měsíce po konci druhé světové války. Debutoval v roce 1968 románem La Place de l’Étoile. Celkem napsal více než 30 děl, kromě románů také knihy pro děti a scénáře. Jeho knihy byly přeloženy do mnohá jazyků, česky některé vyšly už v osmdesátých letech: například romány Ulice temných krámků, Rodný list a výbor Takoví hodní hoši. Po roce 1989 pak vyšel román Dora Bruderová příběh židovské dívky, po které pátrá její rodina.

Autor již získal prestižní Velkou cenu Grand prix du roman de l'Académie français, Goncourtovu cenu a také Rakouskou státní cenu za literaturu. „Jeho díla jsou krátká, čítají leckdy sto třicet či sto padesát stran, ale vždy jde o variace na stejná témata: paměť, ztrátu, totožnost, hledání,“ řekl tajemník akademie Englund, který autora také označil za „Marcela Prousta naší doby“.

Po otci má Patrick Modiano židovské kořeny, které sahají ke starobylému sefardskému rodu. Jeho matka pocházela z Antverp a byla profesionální herečka. Rodiče se seznámili a vzali během okupace Francie. Spisovatelův otec nicméně vlastnil padělané dokumenty, takže jeho židovský původ zůstal pro okupační vládu tajemstvím. Živil se jako nelegální obchodník, matka vystupovala před okupačními vojsky. Přestože se Modiano narodil v době, kdy jeho rodině už nehrozilo žádné nebezpečí, netají se tím, že se cítí patřit k lidem, kteří prchali z domova a které pronásleduje nahodilost a nejistota lidského osudu.

Jeho díla jsou zpravidla autobiografická a spjatá s tématem okupace Francie za Druhé světové války. V jednom rozhovoru z roku 1947 přiznává, že je „posedlý prehistorií, minulostí“ a „minulost, to je temná a ponižující doba okupace“. Zároveň říká: „Okupace v mých románech má jen málo společného se skutečnými čtyřicátými léty. Vytvářím atmosféru, která připomíná okupaci, ale nakonec jí není až tak podobná… V mých prvních třech knihách jsem nepopsal historické události, ale svět mých kořenů.“

Francouzská literární kritika poznamenává, že „slavná Modianiho paměť je ve skutečnosti produkt jeho fantazie.“ Hrdinové jeho děl jsou posedlí hledáním svých kořenů, zkoumají minulost ve snaze poznat sebe sama. Za zmínku stojí, že jeho tvorba ovlivnila styl a módu retro.

Autor, který byl studentem významného básníka Raymonda Queneaua, začínal jako ironik a jeho díla měla značné prvky absurdity. Později se jeho styl proměnil a zvážněl. Ve své tvorbě nicméně využívá a paroduje postupy nejrůznějších francouzských klasiků (Chateaubrianda, Rimbauda, nový román), ale především Prousta a Celina.

Zatímco ve Francii Modianiho knihy patří k bestsellerům a v Německu je považován za klasika literatury o holocaustu, jinde tak známý není. Důvodem je zřejmě skutečnost, že se zabývá výhradně francouzskou problematikou a nejraději píše o své milované Paříži. V loňském získala Nobelovu cenu za literaturu kanadská povídkářka Alice Munro. Očekávalo se proto, že letos akademie udělí cenu někomu, kdo nepíše anglicky.

Zdroj: Wikipedie,Ihned