Aktuality

Jak se potkala duše fotografa s duší básníka in memoriam

Do Městské knihovny v Praze na Praze 10, vtipně nazvané Dům čtení, chodím již půl roku. Zamilovala jsem se do jejich dvou beden u dveří, kde vlevo je výběr knih pro čtenáře, dar knihovny „duševní potrava“. Útlé, odborně fundované, dobře tištěné a jištěné typografy je radost získávat z bedny od vchodu. Chodím pravidelně na mejly, filmové akce, čtení veršů atd. Kolik bylo akcí od září do června, ví dramaturg Josef Straka, který týdně střídá komorní podvečery literární, filmové, s verši, nebo i politickými filmy z přehlídek Václava Havla týkající se současné politické scény. Dá se říci, že programy pro dramaturga jsou náročné. Přirovnala bych je ke knižním záložkám, které kdysi vycházely. Straka si musí pečlivě srovnat témata a připravit se k úvodnímu slovu, než je předá autorům samým. Týden co týden jiné téma, jiný námět k přemýšlení, a s dynamikou, aby návštěvnost neklesala.

ilustrační foto: Petr Macháček

Křest fotoknihy s verši z doby zasazené do Prahy před II. světovou válkou nám romanticky a se zaujetím pro věc samu přečetl sám autor, Václav Procházka. Uměl se procítit do duše Ladislava Sitenského vyznamenaného medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění z roku 2007. Tehdejší prezident Václav Klaus stihl dynamického fotografa vyznamenat 2 roky před jeho smrtí.

ilustrační foto: Petr Macháček

Za 70 let uspořádal Ladislav Sitenský 47 výstav. Za plných a plodných 76 let fotografické tvorby se svými 65 fotoaparáty nafotil více než půl milionů snímků. O jeho fotografie se řádně stará vnučka Adéla, dcera jedné z jeho dětí Patricie. Adélka je činorodá v architektuře a spravuje archiv fotografií dědečka. Kdyby Ladislav nepotkal šarmantní Francouzsku Paulette Bosch, stejně dynamickou dívku, jako byl on sám, tak by se asi počty fotoaparátu a výstav rozrostly na další metry. Ale Paulette ho natolik učarovala a on zase jí, že za ním přijela po válce do Prahy a již neodjela. Svatbu spolu měli v roce 1945 ve Francii. I když byl vojákem a spravoval fotografické archívy v Anglii a Francii, tak stihl být 14 krát vyznamenán československými, anglickými a francouzskými oceněními. Jeho snímky jsou publikované nejenom u nás, ale i v zahraničí. Uměl přežívat na volné noze, sám si produkoval svoje výstavy, obnovoval kontakty ze zahraničí, a de facto každý desátý snímek zveřejnil časopisecky. V roce 1989 vystavuje i válečnou sbírku fotografií. Svoji manželku přežil o 9 let. Paulette umírá v roce 2000. Ladislav Sitenský zažívá dva roky před smrtí nejvyšší státní ocenění, kterého již Paulette nebyla přítomna. Byl oceněn za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Sitenský vydal 15 publikací, a velkou oporou pro něho byla jeho manželka. Prožil rodinné štěstí s dětmi Patricií, Jiřím a Danielem.

Pojďme nyní přejít k autorským veršům Václava Procházky, které věnoval in memoriam Ladislavu Sitenskému. Vybrala jsem s Adélkou verše o zvonkohře na Loretě.

Když zvonkohra se prvně rozezněla,

zpod arkýře na loretánské věži,

Marii Panně svojí píseň pěla,

již v ten den slavil prostý lid i kněží.

Spojeno umem s pílí v potu tváře

Jak všechna krása, jež se rodí z dřiny,

Zázračné dílo mistra hodináře

Od těch dob měří věcnost na hodiny.

Adélka hodnotí život svého dědečka slovy: “Když tak přemýšlím, jak shrnout jeho život do pár slov, napadá mě jen, že prostě prožil svůj život s nadšením.“

MgA. Květoslava ŠAMAJOVÁ, volná novinářka SNČR

kveta.samajova­@gmail.com

redakčně kráceno