Aktuality

Zpráva o stavu českého knižního trhu

V listopadu 2012 vydal Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) zajímavé kompendium o stavu českého knižního trhu, které slibuje být zahájením nové tradice (kol. autorů: Zpráva o českém knižním trhu 2011/2012). Jedná se o chvályhodný počin nakladatelských praktiků i jednoho knižního distributora s řadou cenných poznatků a informací, ale opět potvrzuje chronicky známost skutečnost – nedostatek hodnověrných a přesných obchodních informací. Např. i v Německu již roky vychází zásluhou Burzovního spolku německého knižního obchodu přehled o tamním knižním trhu. Němci ale potřebnými statistickými údaji disponují…

Každý podobný materiál je třeba jen uvítat. Tento má sice pouze 31 stran, ale sumarizuje a hodnotí bez zbytečné rétoriky dostupná fakta o české knižní produkci a jejích subjektech, o oblasti prodeje knih, otázku DPH, knižní velkoobchod a maloobchod, trh s e-knihami, ke kterému SČKN dlouho zastával nepochopitelně zdrženlivý odstup, uvádí kvantifikaci objemu státní i regionální podpory, možnosti vzdělávání v oboru, v Česku konaných knižních veletrhů a představuje nejvýznamnější kampaně a projekty na podporu četby knih. K zajímavých praktickým informacím a kvalifikovaným odhadům, které jsou zde uvedeny a které veřejnost jistě zaujmou, patří např. stanovení celkového obratu českého knižního trhu cca 7 mld. Kč (prof. Jiří Trávníček dospěl ve svém výzkumu z roku 2008 k 11 mld.), průměrná cena knihy ve výši 240 Kč, že knižní obor poskytuje v ČR téměř 10 000 přepočtených pracovních úvazků a že podíl internetových obchodů na celkovém maloobchodním obratu dnes činí 12–15 %.

Materiál vychází při stanovování celkové roční titulové produkce z podkladů České národní bibliografie, která však zvláště za rok 2011 vykazuje dosti markantní rozdíl oproti údajům, kterými se oficiálně prezentuje Česká republika v UNESCO (16 017 ve srovnání s 18 985 oficiálně uváděnými tituly), což může působit poněkud zmatečně. Chtělo by to zřejmě, aby se odpovědní zástupci jednotlivých zainteresovaných institucí domluvili na jednotné metodice posuzování, co do tohoto přehledu zařazovat. I Národní agentura ISBN totiž disponuje jinými údaji o celoroční knižní produkci (ty jsou ovšem pouze interní) a také knižní titul s vročením 2011 nemusí vlivem nejrůznějších okolností vyjít vždy právě v uvedeném roce. Rovněž tzv. šedá literatura, byť se zrovna neobjeví na knihkupeckých pultech, je edičním počinem svého druhu. Podobné je to i s produkcí vysokoškolských vydavatelství, jejichž tituly se většinou nedistribuují po celé ČR. Ta zpravidla vydávají velký počet titulů především v malých nákladech, takže jsou obtížně porovnatelná s privátními vydavateli bestsellerů.

Síla hodnověrných informací

Mým záměrem není touto informací vyvolávat nějakou polemiku, i když třeba v Dánsku je sazba DPH ve výši 25 % a nikoli, jak je zde uvedeno, 22 % nebo argumentace při stanovování odhadu celkového objemu našeho knižního trhu podle „dat od hlavních nakladatelů a distributorů“ bez konkrétního uvedení či alespoň kvantifikace těchto dat není podle mého názoru dostatečně průkazná. Četba této publikace mě ale přivedla k nápadu, aby profesní organizace nakladatelů, knižních distributorů a knihkupců působila intenzivněji na své členy a ostatní subjekty českého knižního trhu, a to aby údaje o své produkci a prodejích zveřejňovaly a poskytovaly.

Když to jde například u filmařů nebo výrobců automobilů – a přece ne každý film je úspěšný a rovněž ne každý model automobilu se uchytí na trhu podle očekávání –, proč by to nemohlo jít také v oblasti knih? Jestliže všechny články obchodního knižního řetězce dělají svůj byznys počestně, řádně platí daně i mezi sebou, odvádějí poplatky za užití literárních děl do zahraničí, zasílají podle smluv honoráře autorům i překladatelům, proč stále zatajují údaje o počtu vydaných a prodaných knih a činí je tajemnými? Jak potom může profesní organizace nakladatelů při jednáních se státními či krajskými institucemi hodnověrně argumentovat, že jimi poskytovaná podpora knižní kultuře je nedostatečná v porovnání s odvedenými daněmi? Vydavatelství na svůj krátkozraký postoj často narážejí sama, když mají svým majitelům a managementu zpracovat zprávy o vlastním podílu na trhu a ekonomické síle firmy v porovnání s konkurencí.

Chápu, že pro zvláště menší a malé knihkupce je poskytování takovýchto ekonomických ukazatelů obzvlášť citlivé, protože podle nich lze analyzovat mnohé o jejich slabosti či síle, prodejním potenciálu místa apod., a tak se snaží předejít svému ohrožení či dokonce nepřátelskému převzetí konkurencí. Ovšem při stanovení sběrných zpravodajských jednotek např. v rámci krajů (a proč ne třeba krajskými knihovnami?) a za předpokladu softwarového utajení identifikace jednotlivých poskytovatelů podkladů, jak se domnívám, by bylo možné postupně dosáhnout souhrnných hodnověrných informací od úrovně krajů.

Pro ty, kteří se pracovně či z prostého zájmu zabývají českým knižním trhem, je publikace zpracovaná a vydaná SČKN cennou a zajímavou příručkou o současném stavu českého knižního trhu. Kdyby byly k dispozici objektivní průkazné statistické údaje, byla by určitě ještě cennější a zajímavější.

Celou zprávu si můžete stáhnout zde.

© Jaroslav Císař