Nives Vidrih (1958) se narodila v Lublani, městě ležícím na čtrnáctém poledníku, stejně jako Praha. Vystudovala slovinštinu a srovnávací literaturu na lublaňské Filozofické fakultě.
Už jako studentka začala překládat českou literaturu, zvlášť poezii, například Sovu, Březinu, Nezvala nebo Holana. Po druhém ročníku v létě 1978, když jí bylo dvacet, poprvé cestovala do Československa. Tenkrát vzplanula její láska k češství, tenkrát začal ten dlouhodobý proces, časem vycítila silnou příbuznost české a slovinské kultury, české a slovinské mentality. Třikrát se zúčastnila letní školy slovanských studií (jednou v Brně, dvakrát v Praze). Poté čtyři roky působila v Praze na FF Univerzity Karlovy jako lektorka slovinštiny (1981–1982 a 1991–1994). Po návratu z Prahy, začátkem roku 1995, se stala překladatelkou na volné noze a věnuje se skoro výhradně překládání české literatury a tomu, co s tím souvisí. Její bibliografie obsahuje zatím padesát osm přeložených titulů z české beletrie, zejména předních českých spisovatelů, jako Hrabal, Škvorecký, Klíma, Topol, Werich, Kratochvil, Brabcová, Hůlová i Viewegh. V roce 2009 obdržela slovinskou státní cenu Antona Sovreho za překlad Hrabalova Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet (rozsáhlý výběr z autorovy tvorby). Těší ji, že slovinským čtenářům představila v překladech dosud nepříliš známé a nepřeložené autory, třeba Vaculíka, Hostovského, Fischla a Lustiga. Letos na jaře v jejím překladu vyjde rozsáhlý výběr z Holanovy tvorby. V psaní chce pokračovat i na rezidenčním pobytu v Praze a přeje si vydat knihu českých povídek.
Rozhovor s Nives Vidrih
Níže můžete zhlédnout naše nové video, ve kterém jsme Nives Vidrih položili několik otázek ohledně jejího pobytu v Praze.
Autorský večer
V úterý 25. dubna 2017 proběhl večer se slovinskou překladatelkou Nives Vidrih. Hostem večera byla spisovatelka Petra Soukupová a moderátorkou slovenistka Eliška Bernardová.
